Technika

Technika (z řeckého τεχνη/techné – řemeslo, umění) je základní označení pro složku lidské kultury, která zaručuje schopnost nebo dovednost v kterémkoli oboru konání. Z počátku se používalo v umělecké činnosti, postupně se rozšířilo na veškerou lidskou činnost.

Dnes je technika chápána jako souhrn historicky se rozvíjejících lidských činností a pracovních způsobů založených na aplikaci přírodních věd, kdy lidé s použitím nástrojů (či výrobních prostředků), energie a vlastních (duševních i fyzických) sil přizpůsobují své životní prostředí a překonávají obtíže v přírodě. Technika jako vývoj a použití nástrojů, strojů, materiálů a procesů k řešení problémů při lidské činnosti zhodnocuje a využívá výsledky vědeckého bádání ve prospěch lidstva, vytváří bohatství společnosti a vede lidstvo na vyšší stupeň hmotného blahobytu a kultury. Lidský druh touto schopností a šíří přetváření svého světa výrazně překračuje jiné známé organismy.

Inzerce

Technika se vyvíjí úměrně s rozvojem lidstva a stupněm vědeckého poznání světa. Ve svém vývoji prošla několika stupni charakterizovanými rozvojem (stavem) poznání, rozvojem výrobních prostředků, výrobních způsobů a produktivity práce. Technika přináší lidem nástroje, které svoji silou překračují účinek geologických sil Země.

Technika – určuje jak se dobereme k požadovaným výsledkům, tzn. určuje přesný postup kroků nebo způsob použití nástrojů např. normalizace dat.

Technika je chápána též jako lidská činnost. Technika je starší než věda a inženýrství, neboť představuje lidské znalosti při řešení „skutečných“ běžných problémů při vytváření standardizovaného vzhledu a vlastností nástrojů, strojů, přístrojů, materiálů a procesů. Takováto standardizace designu je základní vlastností technologií.

Technika je nauka o výrobě materiálů a výrobků z daných surovin, přičemž nemusí nezbytně používat vědecké objevy a inženýrské konstrukce.

Technologie popisuje a zaznamenává postupy zemědělské, průmyslové a řemeslné výroby různých druhů zboží, předmětů a látek člověku potřebných, stejně jako (postupy )získávání a zpracování surovin používaných k výrobě.

Techniku lze intuitivně chápat jako libovolnou empirií podloženou lidská činnost, jejímiž postupy a prostředky (technikami) vznikají předměty pro rozmanité lidské potřeby.

Technika je označení vyučovacího předmětu na základních nebo středních školách.

Techniku lze chápat také jako soubor všech technických věd.

Jako samostatné odvětví lidské činnosti vzniká oddělením od řemesla a umění na velkých stavbách a při vzniku hromadné výroby v novověku. Od průmyslové revoluce se víc a víc sbližuje s vědou, až s ní v některých případech splývá a dostává se do závislosti na hospodářství a financích. V tomto smyslu kritizuje techniku Martin Heidegger jako systém silového fungování a bezohledného zvěcnění světa i člověka (das Gestell). Současný svět je prolnutý technikou, nicméně rozhodování se však řídí mnohými mimo-technickými hledisky, jež se eliminovat či minimalizovat mají záměrem technokraté.

Věda je zde chápána jako nauka o přírodní realitě. Inženýrství je aplikace oněch znalostí k vývoji výrobků. Inženýrství je tedy převedením vědeckých objevů do praxe. Technika je souborem užití produktů inženýrství.

Příklad

Tok elektronů je elektrický proud, toto je obecné zjištění a pojetí vědy. Když proud prochází skrz polovodič jako je křemík nebo germanium, je to zjištění vědního oboru elektroniky. Použití elektronického produktu jako součástky je chápáno jako pojetí elektronického inženýrství. Počítače jsou vyvinuty s použitím elektronického inženýrství. Použití počítačů k ukládání a zpracování digitálních dat, odeslání těchto dat či informací pomocí komunikačních nástrojů je záležitost informatiky.

Termín technika se také často používá pro vynálezy a přístroje vzniklých díky nejnovějším vědeckým objevům. Nicméně technikou se rozumí i staré vynálezy, příkladem staré techniky je kolo.